What is it with this life...

16. ledna 2016 v 18:58 | Dominika |  Denník
Naposledy som denníček na tomto blogu písala asi v septembri. Je toľko vecí, čo sa zmenilo. Toľko vecí, o ktorých neviete... Toľko vecí, ktoré vám chcem povedať ale vás pravdepodobne vôbec nezaujímajú :-D Až normálne neviem, kde začať.

https://31.media.tumblr.com/610991bc1f199ecbfd3316423340abdc/tumblr_nnh9miZf2h1taa1z6o9_540.gif

Na začiatok si pokazme náladu školou. Blíži sa koniec prvého polroka a ja sa tak môžem pripraviť na svoju prvú trojku na vysvedčení. Niežeby ma to nejako výraznejšie trápilo. Tá trojka má viac dočinenia s našou novou profesorkou ako s mojim výraznejším zhoršením (Niežeby som ja tomu učeniu niečo dala) Teda, tie trojky budú asi dve, obe na jej predmetoch, obe so zhoršením o dva stupne.. A moji spolužiaci na tom niesú o nič lepšie. Aká náhodička. Čím to asi bude?
Viac ako jej úžasný prístup k učeniu a "geniálne pripravené" písomky, ktoré nám dáva by som ale riešila to, nakoľko sa ma toto "zhoršenie" na vysvedčení dotklo. Pretože mám pocit, že ľudí okolo mňa moje trojky trápia viac ako mňa. Za prvé. Keď som si vybrala gympel, od začiatku som očakávala, že pri jednotkách a dvojkách asi nezostanem. Hlavne preto, že škola u mňa nikdy nie je na prvom, na druhom ani na treťom mieste. Nedokážem jej venovať čas, ktorý si vyžaduje.
Zoberme si môj bežný deň. Tak napríklad túto stredu. Ledva som sa prinútila ráno vstať, aby som stihla autobus do školy. Učenie som si nechala na cestu autobusom, pretože sa mi nechcelo a celý utorok som pozerala seriály. V autobuse som ale zaspala so slúchadkami na ušiach a aby som neprespala zastávku, musela ma zobudiť moja spolusediaca. Keď skončila škola, mala som brigádu (to doučovanie, ktoré som spomínala naposledy). Keď som odišla odtiaľ, zase som pol hodinu čakala na autobus. Prišla som domov za tmy. Prvá vec čo som urobila bolo, že som sa najedla a potom som zase pozerala seriály. Koľko je hodín som si uvedomila až o desiatej. Vymenila som si knižky a učenie si nechala na štvrtkovú cestu autobusom, kde som zase prispala.
Všetko čo posledné mesiace robím je, že chodím do školy, jem, spím, chodím na brigádu a pozerám seriály. Ak sa doma niečo učím, tak je to kórejčina. A ako vždy to viac vadí ľuďom okolo mňa ako mne samej. Niežeby ma to dokonale naplňovalo, ale ani nemôžem byť nespokojná. No a čo sa tých známok týka. Som si vedomá toho, že keby som sa viac snažila a venovala aspoň toľko času, koľko venujem kórejčine do učenia sa do školy, miesto tých trojok tam teraz mohli byť dvojky. Lenže ak som to na blogu ešte nespomínala, vidím svoju budúcnosť v kórejčine, takže to rozhodne nie je strata času. No a dve trojky na vysvedčení mi ešte vysokú spred nosa neťahajú. Hlavne ak chcem ísť na odbor, ktorý sa kvôli nedostatku študentov otvára tak raz za 2-3 roky.


"To you who eat a lot of rice because you're lonely, to you who sleep a lot because you're bored, to you who cry a lot because you are sad, I write this down. Chew on your feelings that are cornerned like you would chew on rice. Anyway, life is something that you need to digest." Chun Yang Hee (Let's Eat)


Dobre. Od školy by som prešla k tej už spomínanej brigáde. Zatiaľ som s ňou viac ako spokojná. Chodím tam približne 2 krát do týždňa a mám asi 2.80 na hodinu. Popri strednej je to celkom fajn zárobok, keďže si na ňu dokážem nájsť voľný čas. A je príjemné riešiť to, čo urobím s výplatou. Momentálne je môj cieľ odkladať si na cestu do Kórei, keďže by som tam chcela ísť minimálne do mojej 20tky. :-) Mám zatiaľ dvoch žiakov. Oboch doučujem angličtinu. Jedna z nich je siedmačka, druhý deviatak. Ani ja neviem všetko, ale snažím sa a myslím, že aj oni sú so mnou zatiaľ celkom spokojný.

Mám aj ďaľšiu dobrú správu. Viac ako dobrú správu. Na Vianoce som od brata... Tedaaa. Od Ježiška... dostala lístky na koncert Kodaline, ktorý je v Prahe 20.februára. Mám v tom zarátanú aj prehliadku mesta a ubytovanie. Úprimne musím povedať, že je to doposiaľ môj najkrajší vianočný darček a že sa mi tým splní ďalší z veľkých snov. Vidieť Kodaline naživo je niečo ako nádherná rozprávka. Musím sa poďakovať aj Narween.. Ak to čítaš, ďakujem. Pretože hlavne kvôli tebe som sa do Kodaline pred viac ako rokom zamilovala.

V marci sa s Barborou chystáme ísť aj na bratislavskú ANIME SHOW, čo bude ďaľší obrovský zážitok. Oba chcem na blogu zaznamenať a napísať o nich články, aby ste to mohli "zažiť" s nami.


Čo mi pripomína, že za necelé dva týždne mám narodeniny. Viac ma to znepokojuje ako teší. Ako už viete, nemám ich rada. Nie preto, že by som trpela tým, že starnem (veď budem mať le 17) ale preto, že mi ten deň skrátka prináša len nešťastie a smútok. Navyše som nerada centrom pozornosti ostatných. Takže to budem musieť jednoducho prekusnúť.


"The world is like a mirror. If you spit and curse at it, the world will curse and spit back at you. If you laugh, I'm sure the world will follow and laugh with you, too."- Shi Hyun (Heartless city)


A ako ste sa mali vy? Aké ste mali Vianoce? Čo ste dostali? A ak ste ešte tí šťastlivci a chodíte do školy, aké budete mať vysvedčenie?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tyna mfout Tyna mfout | Web | 17. ledna 2016 v 17:45 | Reagovat

S tou školou to mám stejně. Můj každodenní rozvrh vypadá tak, že se spím, jím, chodím do školy, koukám na seriály. Nějak mě ta škola nebere a vůbec mi to nevadí, i když by vlastně mělo. Je vždycky třeba 19h, říkám si "Jo, pohoda.. za hodinku se půjdu učit, zatím dokoukám Skins.", uteče hodina nebo dvě a už si pak řeknu, že to nemá smysl, že se na to kouknu v buse, jenže v buse se pak bavím s kamarádkou. Takže se svým vysvědčením se nikde chlubit nebudu.

A závidím ti brigádu. I když nejsi odborník, tak máš určitě víc znalostí než děcka na základní škole. :)

Ty koncerty a show si užij naplno.

Vůbec nemám ráda být středem pozornosti. Máme to společné. Vždycky jen mlčím a nevím o čem mluvit, sem tam prohodím nějaké slovo, ale aby se na mě soustředilo víc lidí najednou, ne-e, nemám to ráda.

2 S c a r s S c a r s | Web | 18. ledna 2016 v 19:41 | Reagovat

"Anyway, life is something that you need to digest." Ahh, tohle je hodně pěkné a hodně přesné! :D Co se týče té školy, hrozně mi to připomíná mě samotnou. Strašně špatně jsem snášela věnování svého volného času škole, což na vejšce zabralo více času, než jsem byla ochotná obětovat :D Můj věší problém ovšem ale byl, že i když jsem tomu obětovala klidně všechen svůj čas, nakonec to nestačilo, abych zkouškovým prolezla.

Mno a tak jsem skončila jako pracující. Je to docela vtipné, ale od té doby co pracuju, mám toho volného času přeci jen více než se školou a dost mi to vyhovuje :D A navíc jsem placená! :D Jinak ten tvůj dáreček k Vánocům musí být určitě fajn, což mi připomíná, jak strašně dlouho jsem nebyla na žádném koncertu :// A docela mi to i chybí! :D Ale tu Anime show ti závidím :D Ani nevím, jestli u nás bude taky nějaký con předtím, než se začne blížit Animefest, jakožto pravděpodobně největší anime akce v ČR, kde se ale určitě ukážu :D

U mě Vánoce byly hodně fajn. Dostala jsem pod stromeček mangy, peníze (které skončili na koupi další mangy :DDD) a vlastně ještě plno drobností, které mi udělaly radost. Miluju sovičky, takže jsem dostala povlak na polštář se sovičkou, pak hrníček se sovičkou a nakonec i přívěšek na krk se sovičkou :D Prostě všude sovy a já jsem nejvíc spokojená :D

3 beepinka beepinka | Web | 18. ledna 2016 v 20:06 | Reagovat

Páni krásných 17 let..to bych taky chtěla ^^ mě čeká za 2 týdny 20 ..netěším se. nevím..už nikdy náct..
Kodaline neznám,nicméně si to užij ^^ :3!
S tou školou,je potřeba se přemoci k učení. Ono..taky se mi do toho mnohdy nechce,ale je to potřeba. Zkus se učit při koukání na seriály a nebo zkus ten čas,který jim věnuješ zkrátit o polovinu. Hodně zdaru!:)

4 Georgia :) Georgia :) | Web | 19. ledna 2016 v 12:57 | Reagovat

Och kedy som ja mala 17 rokov... bolo to neviem už ani kedy pred pár rokmi :D však už moje roky pomaly ale isto ťahajú na 24 a už sa s prepáčením niekedy citím byť stará :)

Ja na Vianoce ak mám byť úprimná dostala šaty a bolerko k tomu a topánky ked že som od firmy kde pracujem prihlásila na firemný večierok... :)

čo sa týka učenia teraz by som spravila čokoľvek preto aby som sa radšej mohla učiť v škole ako chodiť do roboty ale má to svoje pre aj proti som síce niekedy viac menej unavená vyčerpaná ale ked mi dojde výplata je to už iná vec je to skôr hrdý pocit, že som si zarobila vlastnými rukami a nohami ako sa tomu hovorí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama